!!!Úhrada dobírkou dočasně omezena!!!

Co je Montessori?

Co je vlastně Montessori?

Montessori pedagogika je alternativní výchovně-vzdělávací program, který postupuje dle zásad navržených lékařkou a pedagožkou italského původu Marií Montessori (1870–1952) na počátku 20. století.

Je zaměřena na výchovu dítěte tak, aby rozvíjelo schopnosti a dovednosti tak, aby se dítě vyvíjelo samostatně. Samostatně se učí, bez požadavek na práci, kde hraje roli konečný výsledek, ale jde o samostatný proces učení. Důležitý je tedy cesta, nikoliv cíl. Bez vedení rodičem, nebo učitelem. Dítě si samo přijde na správný výsledek a cesta, kterou se učí, je pro něj důležitá v rozvoji dovedností a práci s předmětem. Například dítě rozvíjí při práci s pomůckou jemnou motoriku, prostorové vnímání, rozvíjí představivost, sluch, hmat, čich, třídění, atd. atd.  Všechny tyto dovednosti jsou důležité pro další rozvoj například matematických dovedností a v učení dalších předmětů na základní škole.

Montessori pedagogika je vhodná již pro malé děti, které jsou v tzv. Senzitivním období, což je doba, v níž je dítě obzvláště citlivé a jakoby připravené pro získávání určitých dovedností. A pokud promeškáme toto období, učí se dovednosti hůře později.

Existují proto Montessori školky a základní školy, kde se dítě rozvíjí.

Principem každé takové školy není frontální výuka. Důvodem je, že dítě se má samostatně učit a informace si ověřovat z různých zdrojů. Nespoléhat se pouze na jeden jediný zdroj, tedy učitele, který mu něco řekl. Každé dítě má během roku za úkol zpracovat cíle, ale tak, jak to dítěti vyhovuje. Ve škole využívá k učení pomůcky, při jejichž používání a hraní si s nimi, se učí. Průvodce mu nejprve ukáže práci s pomůckou, následně pomůcku přenechá dítěti a dítě na ni samostatně pracuje. Práce s těmito pomůckami často přesahuje jejich činnost a dítě například k tématu, které si stanovilo, využije mnohem více pomůcek na cestě při jejich průzkumu a vyhotovení vlastního „projektu“.

Také dítě v průběhu výuky nikdo nechválí. Principem nechválení je to, aby dítě využívalo vnitřní motivaci a nehodnotilo se samo podle druhých. Nečekalo na pochvalu, netrýznilo se třeba proto, že bylo pochváleno „málo“ atd. (Téma proč nechválíme a co děláme místo toho, zpracuji samostatně.)

Pokud Vás Montessori pedagogika zaujala, a máte chytrý telefon a využíváte aplikaci Spotify, dávám tip na krásné podcasty s názvem Montessori education od Jesse Mc Carthy, který má 15 let praxe v Montessori školách, AMI certifikaci a aktuálně se věnuje vzdělávání dospělých. Má tam nádherné diskuze s Montessori pedagogy ale i rodiči a velmi kladně a nadšeně hodnotím jeho práci. Pokud nemáte příležitost poslouchat s chytrým telefonem, jeho podcasty také naleznete na www.montessorieducation.com v sekci PODCASTS.

Hlavní principy Márie Montessori jsou tyto (zdroj Wikipedie):  

Dítě je tvůrcem sebe sama

Ačkoliv se vyvíjí v kontaktu s prostředím, z něhož čerpá podněty, ovlivňují ho lidé v blízkém okolí, přesto pouze ono samo určuje, které podněty, jakým způsobem a kdy ovlivní jeho jednání.

Pomoz mi, abych to dokázal sám

Tato prosba, s níž se malé dítě obrátilo na Marii Montessori, se stala hlavním krédem její pedagogiky. Úkolem dospělých je to, aby dítě vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti a dovednosti, vrůstalo do světa, který ho obklopuje.

Ruka je nástrojem ducha. Práce rukou je základem pro pochopení věcí, jevů, rozvoj myšlení a řeči.

Důraz kladen na spojování tělesné a duševní aktivity. Je potřeba vycházet z konkrétního poznání a manipulace s věcmi.

Respektování senzitivních (citlivých) období.

Doba, v níž je dítě obzvláště citlivé a jakoby připravené pro získávání určitých dovedností. Není-li takové období využito, senzitivita zaniká.

Svobodná volba práce.

Dítě samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat.

Připravené prostředí.

Pracovní místo, pomůcky, předměty k manipulaci je třeba uspořádat tak, aby umožňovaly osvojení nových poznatků samostatně, bez vnější pomoci.

Polarizace pozornosti.

Dítě je schopno soustředit se intenzivně a dlouhodobě na práci, která ho zaujme. Polarizace pozornosti je základem učení.

Celostní učení.

Vzájemné působení tělesné a duševní aktivity se musí promítat i do procesu učení.