!!!Úhrada dobírkou dočasně omezena!!!

Koronavirus a děti

Koronavirus a děti

Toto je téma, které zajímá každého, proto jsem se rozhodla napsat tento článek.
Je určený pro všechny rodiče a učitele a nemusíte vědět nic o Montessori.

To, co teď prožíváme, je velmi vážná situace. Ale je velmi důležité přemýšlet o tom, jak daleko zajdeme jako lidské bytosti a jak budeme přistupovat vůči sobě i ostatním 

Přejdeme rovnou k zodpovězení, jak vysvětlit dítěti, co je Koronavirus?

Je mnoho možností, jak o tom s dětmi mluvit. Jinak budete mluvit s malými dětmi, jinak s většími.

Začneme tím, co je virus? Jsou různé viry a různé nemoci. Některé už děti během svého života měly příležitost pochopit. Například, že můžeme mít chřipku a rýmu, a pak můžeme mít střevní chřipku. Každá z těchto nemocí mají jiný druh viru a jiný průběh.

Virus je velmi neobvyklý. Někteří vědci je dokonce nepovažují za živé. Virus skočí do těla, do buňky a unese buňku tím, že vytvoří kopii buňky, ale té virové. Tedy, virus potřebuje buňku, aby vyrostl.

Viry jsou jiné než bakteriální onemocnění. Příkladem bakteriálního onemocnění je například salmonela, či otrava jídlem, angína. A proti nim jsou účinná antibiotika. U virů léčíme příznaky, ale neumíme je ve většině případů léčit.

Infekce, která zapříčiňuje například chřipku, Korona virus atd. se dostává do těla přes oči, nos a ústa. Zkuste se nejprve dítěte zeptat, jak se dostávají bakterie či viry do těla? Děti si většinou myslí, že se infekce do těla dostane skrze kůži.

To, že informujete děti o tom, jak se k nim virus dostává, jim umožňuje rozhodovat. Řeknou si, toto mohu zvládnout, můžu tuto nákazu zastavit tím, že si budu mýt ruce.

Jak se dostávají bakterie a viry do těla, ukazuje přiložené video.

Komentář k videu:  Je zde kýchání bez toho, aby si lidé přikryli ústa a nos. Toto je běžné kýchnutí.

Smyslem tohoto videa je pochopení, proč dospělí stále říkají dokola: "Když kýcháš nebo kašleš, přikryj si ústa." a je velmi názorné. Současně, pochopení důvodu proč, dává dětem sílu vést zodpovědné jednání do budoucna.

Také je velmi názorné video od Bořičů mýtů na to, jakým způsobem si vhodně zakrýt ústa: 

I když neumíte anglicky a zvuk si ztlumíte, je tento pokus velmi názorný. 

Nyní, situace se vyvinula tak, že vláda omezila pohyb osob, zavřely se školy, školky, a děti jsou zvědavé, co se děje.

Prvně je třeba zjistit, čeho si všimly a zeptat se jich přímo: „Co jste slyšeli o Koronaviru? O čem přemýšlíš a jak se cítíš?“ Nejprve se tedy ptáme. Můžeme se ujistit, co všechno vědí a ujistit je o souvislostech, případně víme, z čeho máme vycházet, když se s nimi bavíme. Děti ze školy toho mohou vědět více, než například čtyřleté děti.  

A když se s nimi bavíme, ujistíme, nebo takzvaně přiznáme, že situace se změnila, že věci nejsou normální. A ony to vidí - nosíme masky, všichni jsme trošku nervózní, vážní, jsme na telefonu více než normálně. Děti to pochopí.

Jakmile víme, co děti vědí, ujmeme se vysvětlování: „Koronavirus se k nám rozšířil z Číny.“ Dobrá věc, kterou můžeme vyzdvihnout je informace, že děti se nemusí bát, protože je to přímo neohrožuje. Děti mohou při nákaze virus pocítit velmi lehkými průvodními jevy jako při lehké chřipce.  Tedy děti těžké projevy se týkají hlavně Vašich dědečků a babiček.

Důvodem, proč jsme všichni nervózní je, že se o ně bojíme a také se bojíme věcí, se kterými jsme předtím neměli zkušenost. Musíme dělat rozhodnutí a snažíme se mít věci pod kontrolou. Když se virus bude šířit rychle, všichni starší lidé budou nemocní, nemocnice přeplněné a situace bude velmi vážná.

Tato komunikace s dětmi má další efekt. I děti pochopí, že dospělí musí řešit problémy. S tím, že nemáme všechny odpovědi hned, ale že situaci řešíme a učíme se ji řešit. Děti mají tento problém stále, stále se učí a nechápou některé věci a zjistí, že i my dospělí řešíme situace, s kterými si nevíme rady a snažíme se je pochopit a naučit řešit. Je to skvělý případ pro děti – my jsme dospělí a také si občas nevíme rady, nemáme odpovědi na všechno a dopracujeme se k nim. Pracujeme na tom.

Co se týče stylu, se kterým s dětmi mluvíme, nemělo by to být řečeno tragicky, přehnaně, ale lehce, aby to děti pochopily. A navíc, když mluvíme o tom, že se situace vyvíjí, řešíme situaci, situace se pozitivně vyvíjí a den o de dne víme více informací, existují vyléčené případy. Snažíme se chovat tak, abychom převzali kontrolu nad problémem a nenechali to například rozšířit více. Zavřením školy například pomůžeme starým lidem a nebudou tak přeplněné nemocnice. A proto jsme teď doma. Je zde cítit snaha o dohled nad věcmi, vzít kontrolu do svých rukou a děti jsou toho součástí, protože nám pomáhají a jsou s námi a například si myjí ruce častěji.

Toto samozřejmě není, co bychom dětem říkali, ale přemýšlejme o tom, jak by nám bylo, kdybychom přišli o svého dědu nebo babičku, kdyby nám bylo 3, 5,7, nebo 14. A svými rozhodnutími pro ně můžeme něco udělat. A měli bychom jim dát vědět, že svým chováním mohou ovlivnit komunitu a své bližní a když ztratí své blízké, opravdu je to zasáhne.

A když toto vysvětlíme, najednou děti pochopí, a budou vědět, kde jsou. Půjdou ven z nějakého důvodu, a potkají někoho s maskou a budou vědět, o co jde. Což jim umožní být větší součástí celého dění. A k pochopení, že spolu všichni držíme.

Nyní, v této době, děti nevědí, co se bude dít. Měly jít do školky a nyní den pro ně nemá strukturu a řád, jak na to byly zvyklé. Nevědí, co s časem, najednou musí být zavřené celý den doma. Což může zapříčinit i trochu nervozity. Proto je dobré, abychom jim udělali program, aby dokázali jim trochu předpovídat děj, nebo postačí, když jim řekneme ráno, co vše budeme dělat, ať se mají na co těšit. Současně můžeme zaimprovizovat a postavit jim třeba v pokojíčku bunkr nebo  poskytnout podmínky pro kreativu.  

Nyní, v této situaci, pokud to bude trvat velmi dlouho, nám mohou přerůstat přes hlavu. Současně, pokud nechodí do školy, nedostávají takové vzdělání jako doma, pokud hovoříme o vzdělávání dětí, které chodí do vzdělávacích zařízení, pak můžeme tuto situaci pozitivně obrátit a zeptat se sám sebe: „Jak z toho mohu vytěžit? Nyní mám možnost se věnovat svému dítěti, protože na něj mám čas, jak to uchopím?“ A existuje spoustu příležitostí a pomůcek, které má tento obchod v nabídce, ale i nápadů jiných rodičů, učitelů a organizací. Můžeme dělat to, co je nám blízké. Například my máme rádi přírodu, pozorujeme ptáčky, pěstujeme rostlinky. Je jaro, můžeme si vypěstovat bylinky, rajčátka a všechny druhy kytiček, děti je s námi mohou zalévat, dívat se, jak rostou a mají příležitost být za něco zodpovědné. Toto téma je tak obsáhlé, že si na jeho sepsání vyčlením speciální článek. Nyní se soustřeďme na to, abychom na děti nepřenášely nervozitu a sami se snažily soustředit se na malé věci, které nám přinášejí radost v tomto náročném čase.