!!!Úhrada dobírkou dočasně omezena!!!

Osmero přípravy domácí školy

Vítejte opět na mém blogu. Dnes jsem se rozhodla napsat navazující článek o pravidlech učení a přípravě prostředí u Vás doma. 

Co je tedy doporučeno a čeho bychom se měli zdržet, pokud opravdu chceme používat Montessori pomůcky a učit se hrou? 

  1. Nejprve bychom měli začít tím, že dítěti vytvoříme hezké uklizené prostředí, takový učící koutek se stolkem, kde se bude učit věci ukládat na správné místo a pak s nimi pracovat. Prostředky k práci by měly být uloženy podle řádu a poté, co se skončí práce, by měly být řádně uloženy. Toto by mělo být pravidlem. Úplně nejvhodnější je malá knihovnička, ke které jsou přidělána kolečka a po práci je možné ji uklidit do komory. 
    K práci s materiály využíváme prostor k tomu vymezený. Ten si vymezíme nejčastěji prostíráním - podložku, na které klademe materiály. Po té prostor zase sklidíme. Dítě si je vědomo, že se jedná o učící prostor. 
  2. Také je významným prvkem nálada. Pokud se dítě špatně vyspinkalo, určitě není ten správný okamžik na zkoumání. Vaše pohoda je také na místě. Výuka by neměla být nudná. Obsah výuky by měl vyplývat z přístupů a činností, které běžně děláme a které nám jsou blízké. Také podřizování předmětu výuky, styl hraní a činnosti je na místě. Jednoduše se dítě učí, co je mu přirozenější a vidí ve svém okolí, to co jej zajímá a rozhodně by se z učení neměla stát nuda nebo rutina. Vždy tam musí být nějaký důvod, který dítě zaujme a proč se bude těšit na výuku i příště.
  3. Je nezbytné dopřát dítěti prostor k soustředění a učení. Neměla by hrát televize v pokojíčku či hudba. Vše bychom měli vypnout a dopřát dítěti tiché prostředí k učení a soustředění.
  4. Samotná práce s pracovními pomůckami je také velmi důležitá. Dítě nechápe velmi složité pohyby nebo operace. Proto je dobré s nimi nakládat co nejjednodušeji, s minimem slov, tedy zdržet se dlouhého vysvětlování. Také, když pracovní předměty uvidí poprvé, je to pro něj všechno novinka a potřebuje to s nadšením prozkoumat. Není nutné mu dávat dlouhosáhlá vysvětlení ke všemu, na všechno přijde správný čas.
  5. Když dítě pracuje s věcmi, je téměř nezbytné nechat dítě, aby si na správný postup přišlo samo. Dítě má věc zkoumat a zkoušet, objevovat a učit se z chyb a my bychom měli sehrát roli učitele tak, že pouze pozorujeme. Necháme dítě, ať si pohraje s materiály, přichází si na způsoby hry, přizpůsobujeme si hru naším podmínkám a vyvoláváme v dětech nadšení pro věc. 
  6. Učení by mělo být prováděno postupně. Dítě by se mělo seznámit s jednou nebo dvěma věcmi a příště by mohlo objevovat nové a hrát si s těmi starými. V jeho dosahu by se neměly objevovat věci, které by jeho soustředění narušovaly, například něco, co je hodně komplikované až napřed. Je tedy dobré nechat dítěti to, co odpovídá jeho aktuální situaci a mělo by si vybrat, s čím chce pracovat. Tedy dvě možnosti, případně využít druhé možnosti hned nebo příště. Důležité však je, aby dítě dokončilo to, co má rozdělané, než odevzdá pracovní pomůcku zpátky na své místo. Také to, že ztratí zájem o věc, neznamená, že se jde od všeho. Trénování vytrvalosti je také prvek učení disciplíny.
  7. Také je velmi důležitá možnost volby kdy s věcmi pracovat. Pracovní pomůcky by se měly nejprve používat ve vyučovací době. Dítě by k nim nemělo mít přístup kdykoliv, kdy se mu zachce, aby pochopilo, že jsou to pracovní pomůcky. Teprve po době několika měsíců a řádné práci a ukládání na správné místo, by dítě mohlo využít věci k hraní.
  8. Měla by se opakovat doba učení, která by neměla přesáhnout 2 hodiny, čas, kdy je tato činnost vyvíjena a místo stanovené pro učení. S dítětem pracujeme nejprve krátký čas, poté dobu prodlužujeme. Když už je opravdu unavené ze soustředění, raději ukončíme výuku, abychom mu jej neznechutili. Ukončujeme slovy: “Konec výuky”.