!!!Úhrada dobírkou dočasně omezena!!!

Zrcadlení emocí

Přiznání emocí nebo zrcadlení emocí

Děti se vypořádávají s mnoha stejnými pocity jako dospělí

Děti zažívají složité pocity stejně jako dospělí. Jsou frustrovaní, nadšení, nervózní, smutní, žárliví, vyděšení, strach, naštvaní a ztrapnění. Malé děti však obvykle nemají slovník, aby mluvily o tom, jak se cítí. Místo toho sdělují své pocity jinými způsoby.

Děti mohou vyjádřit své pocity prostřednictvím výrazů obličeje, prostřednictvím svého těla, svého chování a hry. Někdy mohou projevit své pocity fyzickým, nevhodným nebo problematickým způsobem.

Od okamžiku, kdy se děti narodí, se začnou učit emocionálním dovednostem, které potřebují k identifikaci, vyjádření a zvládnutí svých pocitů. Naučí se, jak toho dosáhnout prostřednictvím svých sociálních interakcí a vztahů s důležitými lidmi v jejich životě, jako jsou rodiče, prarodiče a pečovatelé.

Být rodičem znamená, že musíte hrát opravdu důležitou roli při pomoci dětem pochopit jejich pocity a chování. Dětem musí být ukázáno, jak zvládat své pocity pozitivním a konstruktivním způsobem. Když se děti učí zvládat své emoce v dětství, vede to později k pozitivním postojům a chování. Děti, které se učí zdravé způsoby, jak vyjádřit a vyrovnat se s jejich pocity, s větší pravděpodobností:

  • Budou citlivější vůči ostatním a více ostatní budou podporovat.
  • Budou lépe vystupovat ve škole i v pracovním životě.
  • Budou mít více pozitivních a stabilních vztahů.
  • Budou mít dobré duševní zdraví a pohodu.
  • Lépe pochopí mezilidské vztahy.
  • Budou odolnější a lépe zvládnou konfliktní situace.
  • Budou se cítit se více schopnější a sebevědomější.
  • Budou se vnímat pozitivně.

Ale jak to všechno udělat?

Přiznáním nebo-li zrcadlením emocí. Přiznání, že se tak cítí, když jsou rozzlobené, nebo něco nechtějí.

Dítě nechce být ve školce

Například dítě nechce nastoupit do nové školky a hádá se s maminkou. Nezkoušejme na něj věci typu: Ty už jsi velký, nebo musíš, nebo uvidíš.
Ne: Přiznáme, jak se cítí, zrcadlíme jeho emoce a řekneme: Ty vypadáš, že jsi strašně smutný, že musíš dnes do školky. Tobě se nechce do školky, viď. A dítě: Jo. Radši bys sis hrál doma, viď. A dítě: Jo. Pro ně, takové přiznání je konečně to, co potřebují, protože tak malé děti ani neumí říct, jak se cítí. Tím přiznáme, jak se cítí. Zrcadlíme jeho emoce.

Dále musí pochopit náš respekt, který vůči nám má. Tedy mu vysvětlíme situaci. Rozumím, že jsi smutný, ale musím do práce. Nyní zůstaneš tady a já si pro tebe přijdu později. Tak a to je vše, co mu povíme, nediskutujeme s ním. Prostě ukončíme rozhovor. A předáme ho paní učitelce a paní učitelka najde způsob, jak ho zabaví, aby věnoval své soustředění někam jinam, například mu ukáže novou pomůcku, zvířátko, nebo něco, co si strašně přeje vidět. Tím přesměrujeme jeho myšlenky někam jinam.

Takže

  1. Zrcadlíme emoce
  2. Vysvětlíme mu situaci
  3. Přesměrujeme myšlenky jinam

Nenegujeme jeho emoce stylem, nebuď smutný, máma přijde, a tak podobně. Přiznejme, že je smutný, přiznejme, jak se cítí, pojmenujme to, otevřeme tyto pocity, ať se uvolní a má v nás pochopení a pocit úlevy. Jedině tak se mu pomůže zvládnout jeho stres a nasměrovat pozornost  jinam. 

Takto osobně pracuji se svými 4-mi dětmi a musím říct, že od doby, kdy jsem s nima takto řízeně začala pracovat, začaly být otevřenější vůči tomu, co cítí. Chodí za mnou a říkají mi své pocity. Často řešíme konfliktní situace, které mezi sebou mají. Snažím se nevstupovat do jejich sporů. Je velmi důležité, aby si našly cestu, jak řešit různé situace a tyto situace a jejich řešení si přenáší do dospělého života. S čím mohu pomoci je rozebrání situace, tedy moderování situace a pojmenování dějů. Velmi často se mi stává, že dvě děti naprosto klidně řeší proběhlý konflikt a velmi konstruktivně a řízeně dojdou k řešení. Společně přicházíme na to, kdy konflikt vznikl, dítě to uzná a nemusí se omlouvat za to co udělalo, prostě chápe, že udělalo špatnou věc a příště se toho vyvaruje.